Recenze - Sedmnáct jim bylo let?

Příběh vypráví o vztahu sedmnáctileté Hanky a stejně starého Filipa, kteří v době spoutané režimem hledají skulinu, jíž by mohli uniknout a užívat si svobody a lásky. Snímek Jana Procházky

Divadlo

Starci na chmelu jsou prvním původním českým muzikálem z roku 1964. Písně z filmu Ladislava Rychmana se staly notoricky známými a příběh o dospívající lásce Filipa a Hanky inspiroval mnohé umělce k vytvoření divadelních adaptací. Do Moravského divadla v Olomouci se titul vrací po osmadvaceti letech. V roce 1991 jej nastudoval režisér a choreograf Daniel Wiesner; letos, v pátek 25. ledna 2019, měl premiéru v provedení činoherního souboru a režii Petra Novotného, který působil kromě jiného jako umělecký šéf Hudebního divadla v Karlíně a producent českých verzí muzikálů Jesus Christ Superstar nebo Evita.

Příběh, odehrávající se v 60. letech minulého století na chmelové brigádě, vypráví o vztazích mezi mladými brigádníky, jejich vedoucími a učiteli, a především o vztahu sedmnáctileté Hanky a stejně starého Filipa, kteří v době spoutané režimem hledají skulinu, jíž by mohli uniknout a užívat si svobody a lásky. Té však nepřejí nejen společenské zvyklosti, ale ani někteří jejich spolužáci. Režisér Petr Novotný inscenuje příběh plný mladických rozmarů a unáhlených rozhodnutí, malicherných sporů, žárlivosti, naděje v lepší zítřky a touhy po lásce a přátelství – přesně v duchu filmové předlohy.

starci 1starci 2Průvodci jsou tři zpěváci (místo kytar je odlišují společenské obleky), hudební doprovod tvoří živá kapela v orchestřišti. Zachované jsou dobové reálie, barevnost a styl kostýmů a některé stěžejní rekvizity jako proutěné koše, vybavení Filipova provizorního obydlí (včetně vyrobené sprchy, županu a houpacího křesla), dále moped, rákos a samozřejmě všudypřítomný chmel. Tvůrci dodrželi princip filmových muzikálových čísel, ale vytvořili originální choreografie a jednotlivé výstupy podpořili vyšší mírou stylizace. Když například hlavní hrdinka prezentuje svůj půvab před ostatními děvčaty v noclehárně, má na sobě módní bílé spodní prádlo, jež obdivuje pět dívek v bílých nočních košilkách. Barevnost a určitá uniformita kostýmů společně s namodralým světlem tak tvoří stylizovaný obraz, který podtrhuje antiiluzivnost písňových čísel, kontrastující s realistickým zpodobněním děje. Podobně je řešena i scéna plesu, kde se všechny dívky oblékají do černobílých šatů a chlapci mají černé obleky s bílými košilemi.

Dvouhodinové představení běží v rychlém tempu rytmizovaném hudbou, písněmi a energickými tanečními čísly. Činoherní soubor Moravského divadla je obohacen o hostující mladé zpěváky a zpěvačky v rolích brigádníků, kteří přinášejí mladistvou atmosféru a tvoří kontrast k dospělým postavám. Těmi jsou profesorka (Vladimíra Včelná), kuchařka (Ivana Plíhalová), správce (Václav Bahník), ale také průvodci (Jan Ťoupalík, Petr Kubes a Adam Sychrow, j. h. / Filip Tailor, j. h), kteří jakožto muži v nejlepších letech s patřičným nadhledem komentují děj.

starci 3K představitelce Hanky, čtyřiadvacetileté Daniele Klevetové, však tvůrci nezvolili vhodný herecký protějšek. Dvaatřicetiletý Tomáš Krejčí působí ve flanelové košili výrazně starším dojmem, což je příčinou nevěrohodnosti postavy Filipa a jeho motivací, rozhodnutí a činů. Ačkoli se Filip od svých vrstevníků značně odlišuje (čte jiné knihy, nemá chuť se tajně opíjet v hospodách a s dospělými jedná jako rovnocenný partner), v mnoha ohledech je stále ještě dítětem a jeho chování vykazuje známky puberty (například platonická láska k Hance, strach z fyzického kontaktu, výbušné reakce se sklonem ke rvačkám ve sporech se spolužáky...). Dospělý herec proto nefunguje ani jako symbolické vyjádření vyspělé mysli, protože Filip, ať se tváří sebevíc sečtěle a rozumně, dospělý není a jeho chování a rozhodování odpovídá spíše vynalézavému adolescentovi, než rozumnému muži. Tomáš Krejčí však nevypadá ani nejedná jako sedmnáctiletý chlapec a mezi ním a Hankou nefunguje žádná chemie.

Muzikál je tak možné vnímat jako příjemný sled evergreenů, kvalitně zazpívaný, zatančený i odehraný, s působivým vizuálem a dobovými reáliemi, avšak to hlavní – příběh ústřední dvojice – ztrácí kvůli evidentnímu věkovému rozdílu na síle.

Autorka: Markéta Zborníková
Zdroj: divadelni-noviny.cz

Další divadelní recenze najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery