Recenze - Alejandro Jodorowsky ve své autobiografii posouvá realitu

Alejandro Jodorowsky vystoupil v létě 2019 na veřejné besedě v rámci Světa knihy. Snímek Jana Šídy, Právo

Literatura

Psychomagický autobiografický román Tanec reality chilského básníka, dramatika, loutkoherce, autora komiksů či divadelníka Alejandra Jodorowského (* 17. února 1929) není klasickou vzpomínkovou publikací. To by bylo pro tohoto fantaskního snílka příliš jednoduché.

V knize autor totiž zhusta posouvá realitu, ale nevymýšlí si. Nepoužívá klasickou literární fikci, veškeré osoby, místa nebo události jsou skutečné. Pouze jsou zobrazeny z různých úhlů pohledu a díky tomu mají mnohde rozostřené kontury. Dalo by se tedy říct, že v textu neustále bojuje fantazie s realitou. A pouze na čtenáři je, aby rozeznal, nebo se spíše pokusil rozeznat, kterému z krajních bodů je zrovna blíže.

Magický rozměr jako by měl autor vepsaný už ve svém jméně. Vzpomíná, jak mu v dětství jeho učitel Toro řekl, že má uprostřed jména zakleté zlaté oko (ojo d’oro). Jako by tato událost předurčila jeho další osudy. Magické zlaté oko mu pomáhalo vidět okolní svět jinak. Charakterizoval ho jako život ve vlastní schránce. Díky tomu dokázal v dětství překonávat ústrky vlastního otce a šikanu spolužáků.

Tyto události vysvětluje často z takřka z freudovského hlediska. Tvrdí, že otec se posmíval jeho velkému nosu, protože měl malé přirození. Spolužáci mu zase ubližovali, protože byl židovského původu a oni zastávali extrémní antisemitské postoje.

jodorowsky titulTajemství psychošamanismu

S touto rolí životního outsidera vstoupil do puberty i adolescence. Také jeho první sexuální zkušenosti měly bizarní nádech. Excentrická básnířka ho uvedla do říše lásky netradičním způsobem, který ho opět o něco blíž posunul k halucinogenní imaginaci.

Druhá část knihy odhaluje tajemství psychomagie a psychošamanismu. Pro evropského čtenáře, odkojeného rozumem, či dokonce striktním ateismem, je nesnadné vyrovnat se s jeho historkami o neuvěřitelných možnostech lidového léčitelství, často hraničících s praktikami kmenových kouzelníků vyhánějících z těla i mysli zlé duchy.

Přesto má podle autora každá nemoc reálnou podstatu. Mluví o chybě vědomí zablokovaného strachem z nevyřešených problémů. A terapeut (šaman, léčitel) tedy musí s tímto strachem naučit svého klienta bojovat, aby mohli nemoc společnými silami vyhnat.

Knihu lze tedy číst jako zajímavou vzpomínku umělce s velkou fantazií i jako návod, jak se dostat do hlubiny vlastní duše a co v ní lze najít.

Autor: Jan Šída
Zdroj: Právo

Další knižní a audioknižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny