Recenze - (Ne)Vstoupíš dvakrát do stejné řeky...

Literatura

Seriál Chalupáři (1978) patří k legendám televizní zábavné tvorby. Znamenitá čeští herci, nostalgie vesnické pohody 70. let minulého století, to vše garantuje věčný čas tohoto seriálu, k němuž se divák rád vrací a bude vracet. Opomenout samozřejmě nemůžeme ani písničku Když máš v chalupě orchestrion, nevadí, že do ní fičí..., kterou zpod úvodních titulků vyškrtla dobová cenzura, když emigroval její interpret Waldemar Matuška.

Ale i současná vesnice má svůj život. Stále v ní žijí lidé se svými starostmi, láskami i kšefty. Lze tedy na legendární Chalupáře po desítkách let navázat? Odpověď na tuto otázku není tak jednoduchá... Skutečností zůstává, že o to pokusil v knižní podobě Vladislav Kučík se svým románem Chakupáři - Nová generace. Jak při nedávném křtu prozradil ředitel nakladatelství Olympia, které knihu vydalo, Karel Hejna: "Ten nápad přinesl autor, který dlouho snil o tom, že natočí film a potom sepíše scénář do knižní podoby. Nakonec to dopadlo úplně obráceně a jako první spatřila světlo světa kniha."

chalupari titulA autor Vladislav Kučík, filmový scénárista a spisovatel, k tomu dodává: "Hlavní postava se vrací nikoliv z lázní jako Evžen Huml, ale vrací se ze Spojených Států, kde zkrachoval jako podnikatel. Chce se vrátit do bytu, který při emigraci opustil. ale ten je obsazen jeho příbuznými. Hlavní postava nakonec byt opuští a odchází na vesnici..."

Pojďme tedy sledovat kroky a činy strýčka Bořka, který se po letech vrací do Prahy z USA, kde jako burzovní hráč zkrachoval. Ke klidné penzi v domovině chce užívat bytu na Malé Straně, který ještě před sametem jako emigrant opustil. Ovšem v onom bytě žijí chudí příbuzní a rozhodně jej nemíní uvolnit. A tak je strýček Bořek, stejně jako dávný Evžen Huml - revizor v invalidním důchodu -, okolnostmi donucen k tomu, aby se z Prahy odstěhoval na venkov, kde najde klid a pohodu. Nu, samozřejmě je vše úplně jinak...

Čtenář se zpočátku nad knihou dobře baví, autor pracuje se současnými reáliemi, která již nejsou tak poetické jako v době původních Chalupářů. Ano, čas oponout trhnul a doba se změnila. Tak, kde se dříve žertovalo o nasazení dveří na kadibudku dnes hraje důležitou roli altán na zahradě, ze kterého Bořkův nechtěný nájemník vytvořil zázemí pro podnikání lehké ženštiny, kterou beze studu kasíruje... A podobných paralel je v knize vícero. Čte se však dobře, scénárista se v kooperaci se spisovatelem nezapře, děj díky "filmovému" střihu svižně plyne. Je to vtipné, příjemné čtení. Minimálně po dvě třetiny knihy. Ke konci už autor začal příliš tlačit na pilu a snažil se o humor za každou cenu, často i za cenu vulgarit, které se však ke knize vůbec nehodí. Škoda, stačilo trochu ubrat a udržet původní tempo.

Hlášky, ať již vtipné, či někdy trochu křečovité, procházejí celou knihou. Stejně tak, a taky smekám pomyslný kolobouk, i spousta odkazů a citací na kulturní a společenské postmoderní i virtuální realitou dneška poznamenané akce, události a skutečnosti. Vždyť jenom jakýsi rejstřík těchto citací na konci knihy má několik desítek položek.

Recenzent si netroufne posoudit, zda, jak se to uvádí i v anotaci na zadní straně vazby, vznikne z knihy scénář k novému televiznímu seriálu. A už vůbec si nedovolí odhadovat, byl-li by takový seriál úspěšný. K tomu nestačí jen a pouze dobrá literáńí předloha a kvalitní scénář, Ale, samozřejmě i kromě mnoha dalších věci, především perfektní herecké obsazení. V porovnání s tím z konce let sedmdesátých minulého století je to jako v onom vtipu, v němž trpaslík s rozsvícenou lucernou hledá v pravé poledne na náměstí slušného politika...

Text a snímky: Miroslav Moravec

Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny