Jak známo, mistři tohoto uměleckého řemesla pocházejí nejenom z Čech, ale i ze severní Moravy. Dlouhých 250 let uplynulo od existence skelných hutích v údolí Desné, jak nám připomíná ve své publikaci Rapotínská sklárna, ještě vonící tiskařskou černí, rapotínský sklář a písmák František Kašík. Tento na slovo vzatý autor, absolvent Umělecko-průmyslové sklářské školy v Železném Brodě, amatérský historik, zabývající se sklářskou tradicí v Rapotíně u Velkých Losin, svým čtenářům nabízí čtivou formou ucelený obraz legendární rapotínské sklárny od roku 1829 až po smutný konec v roce 2009.
Rapotín je starobylá obec se silnou sklářskou tradicí. Mnoho obyvatel i lidí z okolí ve zdejší sklárně pracovalo většinu svého života. Mezi ně patří i autor představované publikace, který svoji knížku, kterou vydala Obec Rapotín, věnuje všem, kteří poctivou prací přispěli k dobrému jménu kdysi světově proslulé sklárny. Jeho regionální práce však zaujme nejenom laiky a řadové čtenáře, zajímající se o sklo, jako součást životního stylu, ale i badatele, historiky a galeristy i sběratele skla, studenty tohoto oboru nevyjímaje.
Dvě desítky kapitol
Téměř stostránková publikace popisuje shora zmíněných 250 let existence sklářských manufaktur v údolí Desné. Svižným jazykem přibližuje jak předchůdce rapotínské sklárny Andělské Žleby a šumavský Anín, tak i to, co se tehdy vyrábělo. Vysvětluje jak probíhalo řízení a organizace sklářského cechu a následně se detailně věnuje historii rapotínské sklárny v rozmezí let 1829 až 2009. Představuje rod Schreiberů, majitelů sklárny, rodáků z Hané od Tovačova a z Dubu na Moravě. Kromě jiného nezapomíná na významné osobnosti sklárny i na světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu, kde excelovali rapotínští skláři s kolekcí ohýbaného skla (ložnicová svítidla s abstraktním dekorem), která se s úspěchem prezentovala v československém pavilónu.
Jako malé dobrodružství se čte o zakázce do Mekky v hodnotě jednoho miliónu dolarů pro poutní chrám muslimů. Tato zakázka z 80. let minulého století byla přísně utajována a v zahraničí se nesmělo vědět, že byla vyrobena v tehdejším socialistickém Československu. Lustr do chrámu byl sestaven z několika druhů výrobků, na které byly kladeny velmi přísné požadavky co do kvality skloviny. Zakázka se dostala do Rapotína proto, že ji v požadované kvalitě žádná jiná sklárna v Evropě nedokázala vyrobit! Rapotínští skláři si věděli rady, ostatně, nadarmo pravidelně nevyhrávali tehdy velmi populární domácí soutěže o Zlatou sklářskou píšťalu. Jejich dalším majstrštykem je kupříkladu největší ručně foukaný výrobek na světě. Smutné je čtení o konci sklárny v roce 2009.
Publikace graduje vzpomínkami, jak kupříkladu skláři slavívali na svatého Martina sklářské hody, zajímavý je slovníček sklářského názvosloví i autorovo vyznání, jak se vyučil sklářem. Závěr patří básni, oslavující toto umělecké řemeslo, nechybí bohatá fotopříloha. Kniha je průběžně ilustrovaná jak dobovými obrázky, tak snímky z provozu. K dispozici je v rapotínském informačním centru, kde je též malá stála výstava rapotínského skla. Báječnou zprávou je, že se díky iniciativě Františka Kašíka a dalších nadšenců otevře v blízké době malé muzeum, věnované historii rapotínského sklářství.
Autor: Ivan Černý
Reprofoto: Miroslav Feszanicz
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny