...říká v závěru svojí poslední knihy To byl Arnošt Lustig novinář a spisovatel František Cinger, přítel a dlouholetý spolupracovník "černého svědomí nacismu", jak je často nazýván světově proslulý spisovatel, který svoji tvorbu celoživotně zasvětil zrůdnostem holokaustu.
Za všechny věty, načrtávající obsah vzpomínkové publikace, stačí ocitovat úvod z anotace obálky: Tato kniha je holdem spisovateli světového jména i významu z pera autora nejpovolanějšího.
Publicista František Cinger navázal první kontakt s Arnoštem Lustigem po jeho návratu z amerického exilu po listopadu 89. Již svým prvním rozhovorem vzbudil spisovatelův zájem, kterému se líbilo zpracování interview, a došlo na další články a rozhovory. Oba literáti v sobě našli vzájemné sympatie a tak se stalo, že během následujících dvacet let Cinger s Lustigem strávili mnoho společného času u kávy, piva nebo dobré krmě. Především pak ale při besedách se čtenáři, kde František Cinger zpovzdálí zas a znovu poznával detailně Lustigovy osudy ze všech stran. Spolu byli po stopách koncentráků, včetně Mathausenu. František Cinger doprovázel Arnošta Lustiga kromě jiného na pražský Nový židovský hřbitov, kde odpočívá spisovatelova maminka a další předkové, spolu ti dva zajeli i do míst mezi německým Klingenthalem a českými Kraslicemi, kde s kamarádem Jiřím Justicem Arnošt Lustig utekl v dubnu 1945 z vlaku smrti, směřujícího z pracovního tábora v Meuselwitzu u Buchenwaldu do Dachau. Spolu popíjeli pivo s Bohumilem Hrabalem nejenom u Tygra, spolu byli Cinger s Lustigem i ve Washingtonu. Tady si prohlédli jak pracovnu na americké univerzitě, kde Arnošt Lustig přenášel literaturu a film, ale poseděli i u něho doma. Dokonce byl František Cinger v USA svědkem několika Lustigových přednášek a spolu šli i po zdejších stopách Jana Wericha a Jiřího Voskovce. Za všeho si pečlivě dělal novinářské poznámky a deníkové postřehy, vědom si toho, že z toho jednou bude zajímavá memoárová literatura.
Jedinečné autentické vzpomínky
V knize To byl Arnošt Lustig vykresluje František Cinger na dvou stech stranách, doplněných bohatou osobní fotodokumentací, jedinečnou osobnost tvůrce, který svou literární i filmovou tvorbu zasvětil, jak jsme si již úvodem řekli, obětem šoa, zkázy, organizované koncem třicátých a čtyřicátých let minulého století na židovském národu Němci. Kniha skládá ze střípků mozaiky obraz výjimečného člověka, který přežil nacistický teror a který si dal za svůj celoživotní úkol nedovolit lidem na ďábelské plány a chování hiterovců nikdy zapomenout.
František Cinger o tom píše doslova:
"Arnoštovy knihy i vzpomínky a všechna veřejná vystoupení sloužily k tomu, aby lidstvo nezapomnělo. Nebyl sám. Jakže to říkal - dnes opět mnohými zle hodnocený - prezident Edward Beneš na 1. sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu v Praze 14. prosince 1945? - Říkal jsem vám při jiné příležitosti, že máte všechno zaznamenávat a povědět, co jste zažili ve věznicích a koncentračních záborech. Ne snad proto, abyste vyložili nám všem svá utrpení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou "očišťovací" kampaní. Na válku v letech 1938 - 1945, a kdo ji rozpoutal, se nesmí nikdy zapomenout. Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naší svobodu národní i lidskou... Buďte na tento úkol připraveni a mějte svá fakta, své záznamy, své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná, jako právě v politice. A proto bude zase nutno podržet všem našim odpůrcům z let 1938 - 1945 před očima to, co svět z jejich rukou zažil v Osvětimi, Dachau, Mathausenu, Ravensbrὓcku a v řadě jiných německých mučíren. Opakuji vám, na tuto válku se nesmí zapomenout, a aby se nezapomnělo, je ji nutno sebevědomě a důstojně, ve jménu práva a svobody, práva a pravdy, ve jménu lidskosti, živoucí, opravdové a správné lidskosti, stále a stále připomínat. My, Češi a Slováci, máme na to plné právo..."
Od Karla Hašlera až po Che Guvaru či Goldu Meierovou
Představovaná kniha čtenáře seznamuje v úvodních kapitolách jak s principy nacistických koncentračních táborů, kterých měli dvanáct tisíc a strašnými způsoby v nich zavraždili dvanáct milionů lidí, z toho šest milionů Židů, tak i hrůznosti celé německé nacistické mašinerie za účelem dobití světovlády. Statistikou a fakty, dokumentujícími kupříkladu události za heydrichiády, se prolínají osobní Lustigovy vzpomínky i Cingerovy postřehy, kupříkladu s popisem konce života písničkáře Karla Hašlera a setkáním s jeho synem, pátrajícím z USA po osudech svého otce. Děj publikace graduje líčením Lustigova života v Izraeli a končí pobytem v USA. Pro budoucí adepty psaní, žurnalistiky i prózy jsou mimořádné přínosné postřehy z Lustigových přednášek budoucím publicistům, které vydají za leckteré učební texty či studijní skripta. Kniha překvapí čtenáře mnoha dosud nezveřejněnými, neznámými příhodami z Lustigova života, například setkáními s lidmi, jako byli Che Geuvara nebo Golda Meirová.
Curriculum vitae
PhDr. František Cinger (* 18. března 1956) je literární historik, novinář a spisovatel. Vystudoval obor české dějiny na FFUK. Kromě jiného mu vyšly tituly: Bylo jich deset, Smějící se slzy aneb Soukromý život Jana Wericha, Šťastná blues aneb z deníku Jaroslava Ježka, Jaroslav Seifert – laskavě neústupný pěvec a také i Arnošt Lustig zadním vchodem.
Autor: Ivan Černý
Snímky: Archív Františka Cingera
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny