Recenze - D-O-L: Co se vleče, neuteče?

O dokončení vodního koridoru Dunaj–Odra–Labe

Představovaná kniha navazuje na obsáhlou publikaci Křižovatka tří moří s podtitulem Vodní koridor Dunaj–Odra–Labe (2007 a 2017). Není náhodou, že jí předcházely svazky Svět vodních cest (1998) a Vodní cesty světa (1996). Všechny tyto zasvěcené až encyklopedické svazky jsou z pera Josefa Podzimka (* 25. ledna 1937), ve spolupráci s kolektivem odborníků-vodohospodářů v čele s Jaroslavem Kubcem, Petrem Formanem či Tomášem Kolaříkem. Cílem těchto odborných prací je především mediální podpora více jak stoletého úsilí myšlenky změnit situaci naší země, která jako jediná v EU nemá přístup k moři, se vskutku sisyfovským úsilím přesvědčit národ i jeho „kormidelníky“ o prospěšnosti celého tohoto celoevropsky prospěšného díla.

Srozumitelným slovem a na základě neoddiskutovatelných faktů a čísel čtenářům a zájemcům o celý problém vysvětlit, o co jde a co všechno dobrého vodní cesty pro nás i naše sousedské státy znamenají. Závěrečný svazek pak shrnuje jak historii, tak i současnost vývoje tohoto vizionářského projektu, včetně všech uměle vršených problémů, pramenících z části z nepochopení podstaty věci (ba i omezenosti) některých politiků i záměrnému brzdění ze stran lobistů za železniční a dálkovou silniční dopravu.

I proto v úvodu knihy o dokončení vodního koridoru čteme tyto tři trefné citáty slavných mužů:

Albert Einstein: „Je smutná doba, když je snadnější rozbít atom, než zničit předsudky.“

Tomáš Baťa: „Není třeba umělých čísel výnosnosti plavby, neboť kromě plavby je zde výnos z vodní síly, zisk z nezničené úrody, vyšší výnos z pozemků a hlavně rozvoj života a podniků okolo řeky.“

František Nepil: „Dálnice a železnice, jistě, zvyknete si na ně, ale přeci jen jsou jakousi trvalou jizvou v krajině, průplavy a kanály jsou spíše její ozdobou. Jakmile průplav začne fungovat, jeho okolí se zazelení a stane se ozdobou součástí krajiny, je obohacením života, je rozhojněním přírody.“

Tomáš Baťa i Miloš Zeman

Jmenovaná publikace začíná projevem Tomáše Bati na Zemském zastupitelství v roce 1930, kdy slavný podnikatel s vizí, že buduje stát pro 40 milionů obyvatel, v závěru svého proslovu říká: „Zužitkováním našich vod pro produktivní účely zlepší se hospodářský stav našeho obyvatelstva a zmohutní průmysl a zemědělství do té míry, že nalezneme prostředky pro vybudování umělého kanálu mezi Přerovem a Odrou, a tím dosažení spojení Černého moře s mořem Baltickým územím naší země, což jest nejpřirozenější. Tímto řešením se přiblížíme stejně i k vybudování kanálového spojení Labe s Moravou a takto k připojení na Dunaj a Odru. Takto též přinesou i obnosy, jež se mají investovat do usplavnění Odry na našem území, plný požitek severovýchodním městům naší země a velkému průmyslu na Ostravsku.“

To snad nemůže zpochybnit ani letitý velký nepřítel vodních cest Martin Bursík...

Neméně nezpochybnitelná slova najdeme po záznamu ze Zemského zastupitelství z úst Júliuse Bindera, nositele vyznamenání za zásluhy o stát (za výstavbu vodního díla Gabčíkovo), který podtrhuje, že dokončení splavnosti Dunaje a dokončení D-O-L je evropskou prioritou.

Trojici nejpovolanějších uzavírá svým textem Miloš Zeman, prezident České republiky, z něhož citujeme: „Domnívám se, že začít na dokončovacích pracích vodního koridoru Dunaj-Odra–Labe se musí kdekoli na trase, kde bude nejlepší ekonomická a politická poptávka. Zároveň musíme stále pracovat na osvětě mezi námi Čechy, Moraváky a Slezany a o spolupráci musíme přesvědčit i naše sousedy na Slovensku, v Německu a Rakousku. Ironií osudu Poláci nás Čechy přesvědčují o důležitosti vodního koridoru Dunaj–Odra. I našim sousedům dokončení propojené soustavy evropských vodních cest pomůže k budoucí prosperitě, čímž nás všechny k dokončení vodního koridoru Dunaj-Odra–Labe vyzývám.“

Čtvrtým textem, který bychom rovněž neměli přehlédnout, je názor Petra Formana, vodohospodáře a živnostníka, jednoho z prezidentových poradců. Ten na závěr svého textu připomíná, že je vodní koridor D-O-L součástí mnoha mezinárodních dokumentů a smluv. V roce 2003 byl i součástí přístupové smlouvy ČR k Evropské unii. A končí slovy politologa George Friedmana: „Námořní státy jsou vždy bohatší, než jejich vnitrozemští sousedé, i když jsou jim ve všech ostatních věcech rovni.“ Načež Petr Forman dodává, že my sice moře nemáme, ale můžeme si k němu zjednat kvalitní, výkonný, efektivní a ekologický přístup, dokonce i za vysokého finančního přispění ze zdrojů EU.

Snahy pana prezidenta, jakož i dlouholeté úsilí takových nadšenců, jako je kupříkladu Josef Podzimek a další naši vodohospodáři, nesou ovoce. Dokumentuje to kupříkladu foto, na kterém šest prezidentů Visegrádské čtyřky se slovinským, a rakouským prezidentem symbolicky stříhají pásku při zahájení výstavy dokončení vodního koridoru Dunaj–Odra–Labe na Pražském hradě 11. prosince 2014.

Pro a proti

Není cílem této recenze rozebírat všechna pro a proti stavbě a dokončení vodního koridoru. To za nás činí objektivně, vědecky a na základě jak historických zkušeností, tak moderních analýz samotná kniha autorské trojice Josef Podzimek, Petr Forman, Tomáš Kolařík.

Výběr kapitol hovoří sám za sebe: Kam kráčíš, vodní cesto, Základní informace o koridoru, 150 let boje o záchranu plavby v českých zemích, Čím je vodní koridor D-O-L unikátní, Vzorem nám může být průplav Rýn–Mohan–Dunaj, Proč jde o dokončení a ne o novou výstavbu, Stále studujeme – kdy začneme stavět...

Vynikajícím zdrojem informací, ostatně jako celý text knihy, je souhrnná kapitola pod názvem 13 oblíbených mýtů o vodních cestách a plavbě. Mnohé čtenáře pak i překvapí svým širokým záběrem knihu uzavírající kapitola Nové vodní cesty ve světě se stále staví.

Zbývá dodat, že v knize je hodně textů a popisek dvojjazyčně, bohatý rejstřík ilustrací, mapek i grafů, nechybí ani medailonky autorů. Kupodivu však chybí informace, kde si ji lze objednat. Více na: www.d-o-l.cz

Připravil Ivan Černý
Zdroj snímků: Archív autora

Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny