Útlá knížka Pavla Taussiga Chlapec, který přežil pochod smrti, kterou vydalo nakladatelství Grada Publishung v roce 2018, je jistě velmi cenným dokumentem historického významu, protože přináší autentický text - zápisky židovského chlapce z doby okupace. Bylo mu jedenáct, když se ocitl v koncentračním táboře v Osvětimi. Sám vzpomíná, jak psal do dvou sešitů svůj deník a zážitky - od zatčení přes věznění v koncentrácích až po osvobození.
...a natruc jsem nezemřel
V předmluvě Pavel Taussig čtenářúm vysvětluje, že svůj životopis napsal až v roce 1981 pro staršího syna Martina jako dárek k jeho jedenáctým narozeninám.
„Chtěl jsem popsat osudy naší rodiny s důrazem na holocaust. Snažil jsem se přitom vžít do myšlení jedenáctiletého kluka a neodradit ho od čtení záplavou neznámých jmen a pojmů.“
Části knihy se rodily už v jeho dětství, psal ji většinou po nemocnicích v Rakousku. Tehdy byl přesvědčen, že ani jeden z jeho rodičů válku nepřežil. Teprve po mnoha letech, když byl text přepsán na počítači, doplnil některá místa poznámkami pod čarou. Oficiální texty, týkající se holocaustu, dostal Pavel Taussig od organizace International Tracing Service v roce 2000. Tak postupně vznikala publikace, jejíž obálka díky skvělému grafickému nápadu připomíná školní sešit.
Pavel Taussig se narodil v Bratislavě roku 1933 v česko-slovenské rodině obchodníka s potravinami. Autor vzpomíná na bezstarostný život v předválečném Československu, který končil v březnu roku 1939, kdy už se začínala projevovat silná omezení proti Židům, i společenské vyloučení nadaného dítěte. Bylo jasné, že zemi čeká německá okupace.
Jeho martyrium začalo 26. října 1944 v Brunovcích, kdy byla jeho rodina odvedena na nádraží do bývalého židovského starobince v Novém Městě nad Váhom. Brzy byli její členové deportováni dobytčákem do Polska do koncentráku Birkenau. Pak už popisuje život v lágru, selekce, nástupy, zimu a hlad. Štěstím bylo, že se blížil konec války a pověstné krematorium už bylo tou dobou na rozkaz nacistů, kteří se snažili po své hrůzné činnosti zametat stopy, zbourané. S postupující Rudou armádou a strachem fašistů došlo i k likvidaci Birkenau a k rychlým přesunům vězňů, dospělých i dětí. Následovaly další pochody, cesty v přeplněných vlacích a pobyt v Mauthausenu, kde Němci rovněž krátce před příchodem Rusů vyhodili do vzduchu všechna čtyři krematoria i plynové komory do povětří.
Po evakuaci Osvětimi, kde už na poslední masovou popravu nezbyl čas, odcházel odtud pochod smrti, který malý Pavel, na rozdíl od většiny ostatních, přežil. Čekala ho cesta domů, která končila v Českých Budějovicích. Zde se v ozdravovně dověděl, že jeho rodiče bohudík žijí.
Kniha však těmito událostmi nekončí…
Dále autor popisuje bezprostřední situaci života v padesátých letech minulého století, posléze i odchod jeho rodiny po osmašedesátém roce do Německa a život „na západě“ s manželkou Kaťou. Poznámky končí roku 1981 ve Frankfurtu nad Mohanem, kde pracuje jako redaktor a publicista. Svými satirickými texty též několik let přispíval Pavel Taussig do Rádia Svobodná Evropa. Po převratu v roce 1989 se pohybuje v trojúhelníku Mnichov, Bratislava, Praha a navazuje spolupráci s několika slovenskými časopisy. Na Slovensku též publikuje i knižně.
Jeho autentické vzpomínky a zápisky Chlapec, který přežil pochod smrti s podtitulem ...a natruc jsem neumřel! vydala Grada na popud a s podporou známého reportéra a spisovatele Stanislava Motla, specialisty na období a události druhé světové války, který nám na červnovém křtu knížky při této příležitosti řekl: „Už když jsem před několika lety natáčel rozhlasový dokument o Pavlu Taussigovi, uvědomil jsem si, že jeho deník je jedinečným dílem, které u nás nemá obdoby.
Autor ho totiž začal psát již v jedenácti letech. Hned poté, co se mu podařilo zázračně vyváznout přímo ze srdce samotného Pekla. Tedy – z pochodu smrti, kdy byl společně s ostatními vězni hnán, ve sněhu a mrazu, z Osvětimi do Mathausenu, a pak ještě dále. Jde o mimořádně sugestivní svědectví dětských očí. Dětské duše. Svědectví, které osobně řadím hned vedle světově proslulých Deníků Anny Frankové a Deníku Petra Ginze.“
Taussigova knížka, plná jedinečných dokumentů a autentických zápisků přibližuje nelidské zlo, kterým musely milióny lidí v koncentračních táborech projít. Pro německý fašismus pro to nemůže být do skonání světa omluvy...
Publikace je doplněna dobovými snímky i rodinnými fotografiemi, na přebalu vidíme mapu Taussigova putování po koncentrácích od zatčení 26. října 1944 v Brunovicích do osvobození 4. května 1945.
Autor: Ivan Černý
Snímky Mileny Městecké
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny
Popisky k fotografiím ze křtu knihy
Pavel Taussig (vpravo) spolu s patronem knihy, publicistou Stanislavem Motlem
Pavel Tausig: „Byl jsem půl roku v lágru a úplně mi to stačilo. Byl jsem v Auschwicu (Brikenau), Mauthausenu, Melku i Gunskirchenu. Jedno horší, než druhé. Z Brikenau mám vytetované číslo B-14 328, z Mathausenu číslo 117388 na plíšku...“