Čtvrtý případ vyšetřovatelky Lacey Flintové v knize Temné říční proudy z pera Sharon J. Boltonové je plný chladu, temných říčních zákoutí a dávných tajemství, která postupně vyplouvají na povrch.
Britská autorka Sharon J. Boltonová je mistryní detektivního žánru. Její knížky čtenáře lapí pod krkem, uhranou a nedovolí jim je odložit, dokud nejsou všechny záhady vyřešeny a rébusy rozluštěny. Ať už jde o sérii s Lacey Flintovou, což je autorčin nápad za milión – takhle charismatickou postavu s notně problematickou minulostí si prostě nelze nezamilovat –, nebo knihy, které stojí mimo tuto řadu, vždy jde o řemeslně perfektně odvedenou práci s něčím potřebným navíc.
Boltonová sice píše „jen“ detektivky a thrillery, ovšem mezi řádky vždy umístí hned několik podnětů k zamyšlení nebo, což je případ Temných říčních proudů, trefných komentářů k momentální situaci.
Jak už je u ní zvykem, děj se řítí vpřed prostřednictvím krátkých kapitol s ostrými střihy a pokaždé jiným vypravěčem. Tentokrát se Lacey Flintová a její spolupracovníci vydávají pátrat po vrahovi, který má spadeno na dívky, které, jak záhy zjistí, mají něco společného.
A čím hlouběji se noří do vyšetřování, tím víc si uvědomuje, že tentokrát je ve hře i její život. Ty podivné hádanky a výstražná znamení, jež jí kdosi nechává na palubě lodi, kterou obývá, nemohou být jen tak.
A přestože v tomto případě není z několika znepokojivých náznaků těžké ještě před koncem uhádnout, kdo v tom všem má prsty, nechala si Sharon J. Boltonová pár překvapení až na samotné finále. Temné říční proudy jsou znovu nadprůměrně kvalitní četba.
Předchozí knížky měly ale přece jen drtivější dopad a údernější tempo vyprávění. Přesto se po přečtení nebudete cítit právě dobře, jako kdyby se na vás část těch zavrženíhodných činů přilepila a nešla smýt ani po důkladném osprchování.
Autor: Jindřich Göth
Zdroj: Právo
Další knižní recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku antikvariátu U Skleněné kašny