Recenze - Rozbité Otevřené řady Martina Matouška a Ondřeje Roubíka v kutnohorské Galerii Felixe Jeneweina

Výtvarné umění

Město pod Svatobarborskou katedrálou se může pochlubit dvěma známými a respektovanými galeriemi. Nejsou soukromé, žijí a fungují tedy z peněz daňových poplatníků - do GASK, tedy Galerie Středočeského kraje, proudí především "krajské" finance, do Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory (GFJ) zase ty "městské".

Pro GFJ je to tak trochu nerovný souboj o návštěvníka, vźdyť GASK disponuje nejenom nesrovnatelně většími a výrazně zajímavějšími výstavními prostorami v Jezuitské koleji, ale platí to samozřejmě i o financích. Z toho by se dalo usuzovat, že se GFJ bude snažit o atraktivní výstavní program, aby přilákala co nejvíce milovníků umění na svoje akce.

gfj 1gfj 2Žel, skutečnost je zcela jiná. Obě galerie už dlouhodobě a skoro by se dalo říci soustavně se prezentují výstavami pro "náročného" návštěvníka, které však diváka sice poučeného, ale běžného, či snad je lepší výraz normálního, příliš nezajímají a nepřitahují. Ostatně svědčí o tom i výkazy návštěvnosti obou kutnohorských galerií. Je sice pravdou, že vernisážní dny, kdy se v GASK koná vždy několik vernisáží najednou, i jiné akce, ať již kulturně, společensky či komerčně zaměřené, jsou navštěvovány hojně. Smutné však je, že ve všední dny, v běžné otevírací době, zeje GASK prázdnotou. V úžasných prostorách Jezuitské koleje zcela jistě potkáte víc pracovníků, zaměstnanců a hlavně kustodů galerie než návštěvníků jednotlivých výstav. A v GFJ, která se v roce 2017, přestěhovala ze svých původních tradičních prostor ve Vlašském dvoře do dvou pater Sankturinovského domu na Palackého náměstí, by se dali - opět s výjimkou vernisáží - aktivní denní návštěvníci spočítat na prstech obou rukou...

gfj 3gfj 8V pátek 17. ledna 2020 byla v GFJ vernisáží zahájena výstava obrazů Martina Matouška a Ondřeje Roubíka nazvaná Otevřené řady. Obrazy, od téměř miniatur až po velkoformátová plátna o rozloze několika metrů čtverečních jsou v obou patrech Sankturinovského domu. Kurátor výstavy sice zaplnil všechny dostupné stěny ve výstavních sálech i na chodbách, žel, instalaci zcela absentuje nosná myšlenka, nějaký nápad, neřku-li ona pověstná "červená nit"... Expozici chybí napětí, nenajdete však ani souznění mezi díly obou malířů, prostě jen náhodně vedle poskládané obrazy.

gfj 6gfj 7Ředitel GFJ Aleš Rezler sice při vernisáži i na webu galerie mluví o tvorbě obou výtvarníků větami poskládanými ze slov učených a vznešených, leč do expozice se je galerii přetavit nepodařilo. Ano, Ondřej Roubík je skutečně bytostným figuralistou, ale jeho velice zajímavá introvertní drobná plátna by zasloužila sjednotit do alespoň trochu uceleného tvaru. Potom by vynikla také jejich kresebnost a následně samozřejmě i autorova poučená a střídmá práce s barvou. Tato, byť po galerii "rozpixelovaná" část výstavy je tím nejlepším, co současná expozice v Sankturinovském domě nabízí - a určitě stojí za tu trochu námahy si ji v expozici vyhledat...

gfj 9Výstavu Martin Matoušek, Ondřej Roubík: Otevřené řady můžete v kutnohorské Galerii Felixe Jeneweina navštívit do soboty 22. února 2020.

Text a snímky: Miroslav Moravec

Recenze dalších událostí z výtvarného umění u nás i v zahraničí si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery

gfj 4gfj 5