Recenze - Francouzská literární senzace okouzluje

Literatura

Novela francouzského spisovatele Oliviera Bourdeauta Čekání na Bojanglese se ve Francii stala malým literárním zjevením. Napsal ji jako terapii nad pocitem životního nezdaru. Kritika ji pak přirovnala k velikánům národní literatury, k Pěně dní Borise Viana či S elegancí ježka Muriel Barbery.

Je neotřelá, plná půvabných dialogů, s lehkými odbočkami do surreálna. S první knihou autora přitom nakladatelé odmítli, druhá však způsobila poprask.

Na surrealistickou linku poukazuje už první věta knihy: „Otec mi vyprávěl, že než jsem se narodil, lovil mouchy, a lovil je harpunou.“

Po ní následuje příběh trojčlenné rodiny a její ptačí společnice Mademoiselle Superfétatoire, se kterou je nakládáno se stejnými právy jako s kýmkoli jiným.

Tři nesnadně uchopitelné postavy – matka, otec a syn – proplouvají bohémským životem, nepřizpůsobují se pravidlům a zvyklostem okolí, stále tančí, na svět nazírají vlastním, realitou neokleštěným pohledem. Pořádají večírky, na které zvou uměleckou smetánku, nedbají pravidel, nevaří, pijí a tančí, radují se ze života.

Celým dílem se line hudební motiv, nejčastěji písně Mr. Bojangles Niny Simoneové. Typický je jiskrný dialog mezi matkou a otcem, poeticky popisující moment jejich seznámení a poznání, že zbytkem života už chtějí projít společně.

Dialogy jsou pestrobarevné, komponované nonšalantním jazykem, a vyprávění je protknuto pátravou nostalgií. Text je napsán s jazykovou nespoutaností, jaká v našich literárních vodách není úplně běžná. Přestože v podstatě neřeší konkrétní téma, dokáže zasáhnout hluboko.

Čekání na Bojanglese je tanečním rytmem prodchnutou půvabnou exkurzí do francouzské literatury, které je u nás pomálu, a rozhodně stojí za pozornost.

Autorka: Lucie Zelinková
Zdroj: Právo

Další literární recenze si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery