O Haškových cestách Evropou krátce po roce 1900, o jeho nočním pokusu skočit z Karlova mostu klasifikovaném policií i jejím lékařem jako regulérní pokus o sebevraždu, i o prvním objevení se postavy Josefa Švejka v kabaretní hře Pevnost v roce 1911 píše Radko Pytlík v publikaci Jaroslav Hašek: Křížem krážem Evropou/Jak vznikl Švejk.
Bylo čtvrt na dvě v noci 9. února 1911, kdy přelezl Jaroslav Hašek zábradlí Karlova mostu, aby se odtud v sebevražedném úmyslu vrhl do Vltavy, citoval dobový tisk policejní hlášení. „Nakláněl jsem se nad řekou, neboť jsem odněkud slyšel jakési hlasy... Když jsem pak lezl na zábradlí, abych se přesvědčil, odkud tyto zvuky vycházejí, byl jsem náhle uchopen Eduardem Bräuerem, vlásenkářem Národního divadla a profesionálním zachráncem tonoucích,“ uvedl tehdy Jaroslav Hašek, reportér Českého slova, o svém jednání charakterizovaném jako nedorozumění.
Jak píše Radko Pytlík, mohlo jít o následek rozpadu jeho manželství s Jarmilou Mayerovou. Její rodina sňatek i partnerství s majetkově nezajištěným novinářem nikdy nepřijala. Byť si do ústavu pro choromyslné pro něho po třech týdnech pobytu přišla s otcem, zámožným štukatérem a výtvarníkem Josefem Mayerem. Pacient se prý v ústavu zabýval srovnáváním kartoték a čtením chorobopisů, což prý chtěl využít při příští literární práci.
K Mayerům se ale nikdy nenastěhoval, přespával u matky a u kamarádů. Zkrátka bezdomovec, konstatuje Radko Pytlík.
Nově a v mnohém objevně jsou zpracovány cesty Jaroslava, bratra Bohuslava a řady přátel v letech 1900 až 1904 na Slovensko, Halič přes Uhry na Balkán, přes švýcarské Alpy do Itálie až k Tridentu, dnešnímu Trentu, kde tehdy ležel jeden prapor 91. pěšího pluku z Českých Budějovic.
Podle Haškova přítele Josefa Macha tam budoucí spisovatel usiloval o vstup do armády. Při absolvování tzv. přijímače prý zkolaboval a z vojenské kariéry nebylo nic. Ve stejném roce v rámci aktivit sotva založené satiry na politický život v podobě Strany mírného pokroku v mezích zákona vznikl ve vinohradské hospodské společnosti nápad na kabaretní hru. První z Haškovy dílny se jmenovala Pevnost a jistý snaživý „blbec“ Josef Švejk v ní vystupoval coby sluha císaře Karla IV., snažícího se získat právě pevnost Monfalcone. Už tehdy chtěl vyplnit každý sebehloupější rozkaz.
V restaurantu U Zvěřinů se Pevnost hrála třikrát. Následovala hra Mona Lisa zpracovávající tehdejší zmizení slavného obrazu. Švejk v ní byl sluhou Alfonse Muchy. Sám Jaroslav Hašek hrál postavu „staré Blažkové“. Třetí kabaretní hra se jmenovala Agadir, v červenci 1911 byla inspirovaná tzv. marockou krizi. Švejk coby rakouský militarista chtěl anektovat Maroko.
Jak nedávno konstatoval Radko Pytlík, po sedmdesáti letech studia života a díla Jaroslava Haška je vlastně na začátku. Publikace je objevná, inspirující k dalšímu studiu i zábavná.
Autor: František Cinger
Zdroj: Právo
O dalších knižních novinkách si můžete přečíst na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku Antikvariátu U Skleněné kašny