Aťka Janoušková – správně Vlasta Janoušková - zpěvačka, herečka, dabérka v březnu 2018 oslaví významné životní jubileum, narodila se v roce 1930 v rodině zlatníka a úřednice. Krásné dětství v milované rodině, začátek umělecké dráhy v Národním divadle ale i studium na gymnáziu přerušil krutý osud – rodiče byli transportováni do koncentračních táborů, malá Vlastička musela přestat chodit do gymnázia a zapovězena jí zůstala až do konce války prkna Národního divadla. Maminka válku přežila, tatínek bohužel ne.
O tom všem a mnohém dalším jsme si v útulném strašnickém bytě povídali s nejmenší českou herečkou Aťkou Janouškovou.
Vlasta – Aťka, Atinka
Zvoníme ve stanovenou hodinu spolu s redakčním fotografem a v domovním telefonu nás již vítá hlas známý z rozhlasu a televize. Za chvilku stojíme u dveří a vítá nás paní domu. Ochotně nás provádí svým královstvím – prohlížíme si fotografie rodičů, památky z vystoupení, dárky obdivovatelů, Zlatou a Platinovou desku za album Citová investice ve spolupráci s Petrem Hapkou a Michalem Horáčkem.
Hostitelka servíruje výbornou kávu a my posloucháme a obdivujeme energii malé, stále mladé energické dámy. Vypravuje o šťastném dětství, tanečních hodinách u primabaleriny Národního divadla Zdenky Zabilové, která ji poprvé přivedla na prkna, která znamenají svět. Vzpomíná na roli malého Pinkertona v Madame Butterfly, první velkou činoherní rolí byla holčička ve hře Emila Vachka Prsten. Ptáme se jak, přišla ke jménu Aťka – sama si prý tak začala jako batole říkat – Aťa, Atinka – tak jí zůstalo podnes.
V roce 1943 se její život obrátil naruby, když byla na prázdninách u tetičky na venkově a její rodiče zatklo gestapo – přímo při obědě v bytě, maminka byla Židovka. Ze školy musela okamžitě odejít – nemohla nastoupit do kvarty gymnázia. Energická tetička neteři zajistila domácí učitelku, vyjednala dokonce s úřady, že mohli jít do bytu rodičů pro její věci. I po více jak šedesáti letech si paní Aťka vzpomíná, jak říkala, že přece nepotřebuje zimní oblečení, její rodiče nic špatného neprovedli, tudíž se musí brzy vrátit.
Dismanův soubor
Aťce chyběla kromě rodičů i práce s ostatními dětmi a dospělými před publikem. Tetička se znala s Miloslavem Dismanem, který vedl slavný dětský herecký a pěvecký soubor. Vyzkoušel malou Vlastičku – Aťku a ihned ji přijal, ačkoli velmi riskoval – jak říká paní Janoušková – byla jsem malá Židovka. Dismanův soubor vystupoval za války v Intimním divadle – dnes Divadlo na Prádle a vzpomíná na účinkování v pohádce Břunďa a Bzunďa, v Karafiátových Broučcích a dalších hrách. Pravidelně se schází s kamarádkami ze souboru alespoň jedenkrát za měsíc.
Po válce
„Maminka válku přežila, tatínek ne, zemřel v koncentráku na tyfus,“ pokračuje ve vzpomínkách Aťka Janoušková. “Žila jsem tehdy s tetou a strýcem na Pankráci, najednou ve dveřích stála vysoká hubená bělovlasá paní, a to byla moje maminka. Pamatovala jsem si krásnou ženu s nádhernými černými vlasy a ona je měla bílé. Lidé se nám snažili pomoci, první se ozval maminčin bývalý šéf, v době již také vdovec, poslal nám jídlo na přilepšenou pro maminku i oblečení. O pár měsíců později se vzali a já jsem díky tomu našla dva sourozence, sestru a bratra, a jak jsem si tehdy libovala, už dospělé. Bratr byl starší o deset let, sestra o čtyři roky. Bohužel oba dnes již nežijí, ale stále se stýkám s jejich dětmi..
Po válce jsem se zkoušela vrátit ke svým spolužačkám do gymnázia, bohužel rok a půl studia chyběl a já jsem odmítala chodit do jiné třídy než do své původní a chtěla jsem hrát divadlo a zpívat, vydělávat si na svou parádu. Začala jsem tedy studovat v koleji jazyky. S Dismanovým souborem jsem absolvovala v roce 1946 legendární zájezd do Anglie, kde jsem se naučila pít čaj s mlékem – to je dodnes můj snídaňový ranní rituál a díky znalosti angličtiny jsem tlumočila i ostatním. Postupně jsem složila nejvyšší stupeň státní zkoušky z angličtiny, frančtiny, ruštiny a němčiny a vyhrála konkurs v roce 1950 do podniku Centrokomise – dovoz a vývoz potravin, pracovala jsem v oddělení čokoláda."
Divadlo E. F. Buriana, 60. a 70. leta
Centrokomise sídlila v pasáži E. F. Buriana a Vlastu to stále táhlo do divadla. Opustila prestižní místo a začala pracovat v Divadle E. F. Buriana v kanceláři. Na přímluvu Stelly Zázvorkové dostávala v divadle role a byl přijata do trvalého hereckého angažmá. V 60. letech minulého stoleltí odešla na radu tehdejšího manžela Yvetty Simonové Františka Spurného na volnou nohu a věnovala s jinému žánru – zpěvu a estrádě, s Emanem Fialou, R. A. Dvorským, kapelou Zdeňka Bartáka a Ywettou Simonovou. Zpívala s orchestrem Josefa Posledního, spolupráci bohužel přerušila jeho tragická smrt. Účinkovali spolu s Tatranbaru, v Alhambře... Zdeněk Borovec pro ni otextoval píseň z francouzského filmu Můj strýček. Dokonce prostřednictvím francouzské ambasády si ji našel zpěvák Jacque Tatu, který skladbu zpíval v originálu a předal jí desku s písní a vlastnoručním věnováním. Uplatnila se i v německy mluvících zemích – spolu s Jiřím Popprem, který si ji vybral do svého samostatného pořadu.
Dabing, herectví
Sedm sezón hrála ve Foglarových Rychlých šípech v Divadle Rokoko, zahrála si ve starších dílech populární Ordinace v Růžové zahradě, objevila se ve Formanově Amadeovi. Každý z nás při vyslovení jména Aťka Janoušková dodá – Včelka Mája. K roli ji dovedla režisérka Blanka Nováková, spolupracovala kromě jiných i s Borisem Rössnerem. V bývalé NDR si zahrála německy – ve filmu Život v Kanafasu. Pravidelně spolupracovala s televizí i filmem, o svém osudu vyprávěla v roce 2016 i v pořadu 13. komnata.
Trochu oficialit
Je držitelkou Zlaté a Platinové desky za album Citová investice, v roce 2009 dostala cenu Františka Filipovského za celoživotní přínos českému dabingu, denně jí přicházejí dopisy od příznivců a poctivě se na všechny snaží včas odpovědět. V relativně pokročilém věku je plná elánu, ráda se stýká s přáteli, přijímá pozvání na besedy, rozdává optimismus a dobrou náladu. Pravidelně spolupracuje s pražským knihkupcem Vráťou Ebrem, vyjíždí na besedy – třeba i do domovů důchodců.
Zdání klame...
Původně jsme přišli za Včelkou Májou, ano, byla tam vzpomínka i na ni, ale jinak nás přijala dáma sice malá vzrůstem, ale sršící energií a vtipem. Věnovala nám mnoho času a nechala nahlédnout do svého osobního i pracovního osudu, vyprávěla o rodičích, studiu, kamarádech z kumštu...
Autorka: Ivana Masáková
Snímky Miroslava Feszanicze
Další reportáže z divadelního prostředí najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku ArcusGallery