Nekrolog - Milan Lasica odešel za potlesku. Jako obvykle

Milan Lasica. Zdroj snímku: ČTK

Uncategorised

Na jeden ze svých prvních erotických zážitků si pamatuju velice živě. Psal se rok 1977 a během televizního Silvestra, který uváděl Vladimír Menšík, vstoupila na obrazovku dvojice mužů, mluvila slovensky a vážně řešila, které z bacilů v sále zná osobně. Už jako kluk jsem ucítil, že humor těch pánů je jiný než cokoli před nimi a potom, co se během toho večera odehrálo. Měl šarm, jakousi zvláštní, dráždivou noblesu. Scénka vrcholila tím, že mezi oba komiky vstoupila tehdejší slovenská popová hvězda Jana Kociánová, a co bylo zvláštní – neměla „na chrbte“ šaty. Společně s nimi přednesla píseň C‘est si bon, ten vyšší z dvojice, sympatický muž s bradkou, jí po celou dobu produkce nepřetržitě hleděl na nahá záda a své pozorování uzavřel nezapomenutelným zjištěním: „To nie je koženka, to je pravá koža.“

Duo Milan Lasica (* 3. února 1940; + 18. července 2021) a Július Satinský (* 20. srpna 1941; + 29. prosince 2002), jež během normalizace nebylo v přízni sdělovacích prostředků, se ten večer stalo pro mnoho televizních diváků velikým, příjemným objevem. Ten večer, ukončený hromovým potleskem, nastartoval jeho velkolepou „českou“ kariéru.

Podobný potlesk zazněl v neděli 18. července 2021, jeho konce se však tentokrát už Milan Lasica nedočkal. V závěru vystoupení na výročním koncertě v bratislavském Štúdiu L+S mu selhalo srdce a po devatenácti letech odešel za svým nerozlučným přítelem Júliem Satinským. Dozpíval píseň Já jsem optimista a při druhé děkovačce se sesunul k zemi.

Milan Lasica se narodil v roce 1940, vystudoval dramaturgii. Po vzoru Voskovce s Werichem vytvořil s Júliem Satinským pár, jenž už v první polovině šedesátých let minulého století natáčel pro slovenskou televizi a rozhlas své skeče. Osobitý humor založený na domýšlení banálních životních situací do zcela absurdních poloh si brzy našel spoustu příznivců.

Strmý nárůst popularity zaznamenala dvojice po zmíněném Silvestru, kdy si i vedení Československé televize uvědomilo, že na zemi leží klenot, a natočila s dvojicí L+S dvacet dílů kabaretu Ktosi je za dverami. Pro širší publikum se v něm Milan Lasica představil i jako skvělý písňový textař, vytvořivší kongeniální autorskou dvojici se stálým hostem pořadu, hudebním skladatelem Jaro Filipem.

Pochopitelně, nepovšimnut nezůstal ani Lasicův herecký talent. Jeho uměřený, stoický projev a suchý humor v kontrastu se Satinského rtuťovitým temperamentem skvěle funguje v komedii Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982). Sám pak vytvořil pozoruhodnou kreaci ve filmu Dušana Kleina Vážení přátelé, ano z roku 1989. Samostatnou, nezapomenutelnou kapitolou je samozřejmě jeho celník s mucholapkou v pohádce Tři veteráni (1983).

Milan Lasica se dvakrát oženil, s druhou ženou Magdou Vášáryovou má dvě dcery. Umělecký aktivní byl až do konce svých dnů, nepřestával být uměleckým šéfem a ředitelem bratislavského Štúdia L+S, pro Českou televizi uváděl pořady Mých sedm divů a Kam zmizel ten starý song.

Autor: Milan Tesař
Zdroj: forum24.cz

Další neveselé čtení, tedy nekrology, najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku Arcusgallery