Nekrolog - Zemřel herec Luděk Munzar. Dlouholetému členovi Národního divadla bylo 85 let

Když slavil osmdesátiny, vzpomínal, jak při svých začátcích v Národním divadle stával při představeních v portále, sledoval, jak to mistři dělají, a dal si velký úkol: nepřekážet.

"Minimálně pět šest let jsem tam stával a díval se. Když jsem pak hrál velké role, zjistil jsem, že nechodím do šatny - pořád jsem se měl na co dívat. Věřím, že gesta a intonace těch mistrů tam jsou dodnes, i když Národní i Stavovské prošly rekonstrukcí," vzpomínal před v roce 2013.

Do Národního divadla přišel Luděk Munzar v roce 1957 po ročním angažmá v Mladé Boleslavi a pod vedením předních režisérů jeho hvězda záhy stoupala až k vrcholnému charakternímu herectví. Ztvárňoval rovné, sympatické chlapíky, stejně jako komplikované hrdiny nebo krajně negativní typy.

Byl Merkuciem v legendární inscenaci Romeo a Julie, hrál titulní roli Shakespearova Jindřicha V., byl Mefistofelem v Goethově Faustovi. Divákům utkvěl v paměti také jako Brechtův Arturo Ui, Rejtar z Vévodkyně valdštejnských vojsk či Bláha z Našich furiantů.

Žert i Synové a dcery Jakuba Skláře

Luděk Munzar často hrál v televizi i filmu, mnohdy po boku své manželky Jany Hlaváčové, jako tomu bylo třeba v životopisném snímku o skladateli Leoši Janáčkovi Lev s bílou hřívou. Účinkoval také v adaptaci Kunderova Žertu, k dalším jeho filmům patří Dědeček automobil či Srpnová neděle. Velký prostor mu dávala i televize, u jejíchž začátků stál i jako hlasatel. Sám si velmi cenil titulní role v posledním seriálu Jaroslava Dietla s názvem Synové a dcery Jakuba skláře či dramatizaci Falladova románu Ubohý pan Kufalt. Televizní seriály ho zaměstnaly i po roce 2000, šlo například o Náměstíčko, Příkopy, Hraběnky nebo Místo v životě.

Byl rovněž průvodcem po rozhlednách, vyprávěl o věkovitých stromech a pramenech řek v televizních dokumentech. Pro Dvojku Českého rozhlasu připravoval společně s Františkem Novotným pořad Okouzlení slovem.

Munzarův podmanivý hlas a kultura hlasové techniky ho zařadily mezi nejlepší české dabéry. Jeho hlas je spojen hlavně s americkým hercem Paulem Newmanem.

Dětství prožil ve východních Čechách

Luděk Munzar se narodil 20. března 1933 v Nové Včelnici na Jindřichohradecku, dětství však prožil ve východních Čechách. Absolvoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové, poté studoval herectví na pražské DAMU. Po škole byl jednu sezónu v angažmá Městského divadla v Mladé Boleslavi, potom již přešel do Prahy. Po odchodu z Národního divadla v roce 1990 společně s manželkou Janou Hlaváčovou, kdy se jejich představy o poslání a směřování divadla rozešly s představami nového vedení divadla, začali jezdit po zájezdech. Do divadla se už jako herec nevrátil, příležitostně se věnoval divadelní režii.

Luděk Munzar spolu s Janou Hlaváčovou byli také jedněmi z mála českých umělců, kteří nepodepsali takzvanou Antichartu odsuzující prohlášení Charty 77.

V letech 1995 a 2000 byl odměněn cenou Františka Filipovského za mistrovství v dabingu. A roku 2012 obdržel cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství.

Miloval přírodu, létání i závodní auta

Kromě herectví bylo smyslem života Luďka Munzara, který miloval přírodu a koně, také létání a závodní auta, a především jeho rodina. Jako nadšený pilot větroně se dostal i do komiksové knihy Vzduch je naše moře. Pro svoji vnučku napsal knížku, veršovánky S vůní vánku po heřmánku. A jeho literární prvotinou byla knížka o létání, ale nejen o něm, s názvem ...když jsem to slíbil!

Posledním celovečerním filmem, v němž si zahrál, byla Svatá čtveřice od Jana Hřebejka.

Herec Luděk Munzar zemřel po dlouhé nemoci ve svém domě v pražských Modřanech ve věku 85 let.

Termín posledního rozloučení ještě není známý. V případě takto významných osobností a svých dlouholetých členů včetně bývalých připravuje Národní divadlo rozloučení na jevišti historické budovy.

Autor: ČTK, red

Další neveselé čtení, tedy nekrology, najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku Arcusgallery