Do hudebního nebe odešel ve čtvrtek 2. listopadu 2017 legendární kutnohorský kapelník Miroslav Jiřišta. Ten byl nezaměnitelnou osobností hudební scény. Jeho hudba a zpěv bavily celé generace.
Osobnosti z Kutnohorska na muže, který byl vůbec nejdéle sloužícím aktivním kapelníkem tanečního orchestru a i v posledních letech bavil své posluchače při pořadech v kutnohorském Tylově divadle, vzpomínají jen v dobrém.
Pro herce Václava Veselého byl vždy zážitek potkat se s Miroslavem Jiřištou. „Neuvěřitelný chlap plný elánu, životního optimismu, Mistr kapelník, člověk s velkým srdcem a velký společník,“ řekl Václav Veselý, pro kterého je velice těžké mluvit o Miroslavu Jiřištovi v minulém čase. „Je mi jeho odchodu nesmírně líto. Vyrovnat se s takovou smutnou zprávou je pro mě ale jednodušší díky milým vzpomínkám na něj,“ poznamenal.
Václav Veselý se s ním potkával občas na pódiu při společenských událostech, které moderoval a Miroslav Jiřišta na nich hrával se svým bandem. „Bylo to pokaždé jedinečné. I později v zákulisí. Úžasný bavič a vypravěč. Proto jsem také rád, že tehdy přijal pozvání do mého pořadu s názvem Co se skrývá pod pokličkou. V kaňkovské Mozaice to byl jeden z nekonečných dílů, protože kromě vařečky se chopil hlavně trumpety,“ zavzpomínal kutnohorský herec a vzápětí zdůraznil, že se tehdy nikomu nechtělo domů. „Skláním se před kutnohorským Frankem Sinatrou v pokoře a úctě. A děkuji za všechno. A za všechny,“ dodal.
I další kutnohorské osobnosti se podělily s Kutnohorským deníkem o vzpomínky na Miroslava Jiřištu.
Josef Matura, muzikant
Jak již bylo mnohokrát řečeno, že Mirek Jiřišta byl zcela určitě a nepochybně muzikantská legenda nejen Kutné Hory, ale i větší části České republiky. Bylo mi opravdu ctí, že jsem s takovým člověkem mohl spolupracovat více jak 45 let. To jsem nebyl tehdy ještě ani šestnáctiletý mladík, když mě Mirek Jiřišta spolu s Jiřím Kotenem zasvěcovali do muzikantských začátků. Již v Mirkově pokročilém věku jsem s Pepino Bandem natočil na naše druhé CD dvě skladby. S údivem jsme mu záviděli, že to dal ve studiu prakticky napoprvé jen s jednou malou chybičkou, která se lehce opravila, a nám se toto mnohdy povedlo až napotřetí. Prostě pan muzikant! V posledních letech Miroslav Jiřišta mnohdy říkával „Je to úžas.“ Tak to teď použiji i já. Byl to úžas s tebou spolupracovat. Děkuji Mirku. Čest tvojí památce.
Zdeněk Jeřábek, kapelník
Když se ke mně donesla tahle smutná zpráva, proběhl mi hlavou vlastně celý můj muzikantský život. Mirka jsem znal od malička. Jeho práci jsem sledoval od dětství, protože u něho v orchestru hrál desítky let můj otec. Mirek byl velký profesionál, ke kterému jsem vždy s úctou vzhlížel a moc rád jsem s ním hrál. Měl pro muzikanta snad ten nejvzácnější dar - uměl poslouchat spoluhráče a vždy se snažil posloužit kapele, aby výsledek byl co nejlepší. Je to něco přes měsíc, kdy jsme s kolegy nahráli základy pro jeho sólové CD. Druhý den přijel do studia natáčet svoje zpěvové party. Byl skvěle připraven, a i když mu už nebylo moc dobře, odvedl výborný výkon a všechny písničky nazpíval. Mimoděk jsem zaslechl kousek jeho telefonátu s dcerou, která se ptala, jak to zvládá a on jí říkal: „Jsem tak rád, že jsem zase mezi muzikanty a mohu zpívat.“ Budu mít navždy krásnou vzpomínku a pocit štěstí, že jsem mohl být u jeho posledního muzikantského výkonu a užít si s ním natáčecí den v Hradci Králové. Mirek miloval muzikanty a svoje publikum. Celá desetiletí nám přinášel radost a jenom jednou nás všechny rozesmutnil.
Zdeněk Lebeda, muzikant
Na Miroslava Jiřištu mám jen ty nejlepší vzpomínky, na pódiu jsme se potkali mockrát a všichni jsme ho měli moc rádi. Poslední zážitek mám z loňského roku, kdy jsme společně vystupovali v Tylově divadle v Kutné Hoře.
Martin Starý, starosta Kutné Hory
Že Miroslav Jiřišta zemřel, jsem se dozvěděl v noci. Určitě je to obrovská ztráta pro Kutnohořany i pro oblast kultury. Osobně jsem rád, že v loňském roce při oslavě narozenin získal Miroslav Jiřišta titul Čestný občan města Kutné Hory. Miroslava Jiřištu jsem znal odmalička, protože jsme bydleli ve vedlejší ulici. Byl to skvělý kapelník, který bude chybět mnoha generacím.
Veronika Lebedová, ředitelka Městského Tylova divadla v Kutné Hoře
Smrt Miroslava Jiřišty mě hluboce zasáhla. Měla jsem ho velmi ráda a vážila si ho. Celý život rozdával lidem radost a já věřím, že odešel do hudebního nebe, kde konečně bude prožívat svůj zasloužený odpočinek, který mu ze srdce přeji. Neubráním se jednomu osobnímu vzkazu: "Pane Jiřišto, děkuji vám za to, co jste pro divadlo a tím i pro mě udělal. V mé nejdůležitější životní chvíli jste mi dodal energii a odvahu. Nikdy na vás nezapomenu." Zároveň chci touto cestou vyjádřit rodině Miroslava Jiřišty upřímnou soustrast.
Josef Macháček, Jiřištův posluchač
Na večery Miroslava Jiřišty v Tylově divadla jsem chodil pravidelně a vždy to byla záruka toho, že se budu dobře bavit. Nemohl jsem chybět ale v loňském roce na jeho oslavě 88. narozenin, které se taktéž konaly v kutnohorském divadle. Miroslav Jiřišta byl skvělý muzikant a vždy mě dokázal rozesmát, jeho večery v divadle mi budou chybět.
Miroslav Štrobl, herec a režisér
Poprvé jsem poznal pana Miroslava Jiřištu někdy v roce 1963, kdy jsem pod taktovkou jeho tanečního orchestru podnikal první nesmělé kroky coby „frekventant“ tanečních kurzů. O řadu let později jsme se potkávali na tehdy vyhlášených kutnohorských plesech v Lorci. A ještě později jsem měl tu čest s ním spolupracovat na realizaci tehdy takzvaných komponovaných programů, motivovaných různými výročími, které v dnešních kalendářích již naštěstí nezaznamenáte. Tehdy mi Miroslav Jiřišta nabídl tykání, i když nás přesně na den dělilo 18 let. A tady jsem – teď už Mirka Jiřištu poznával jako úžasného člověka s velkým Č. Člověka s neuvěřitelným charismatem, muzikanta-perfekcionalistu, náročného k sobě, ale také ke každému kdo s ním spolupracoval, zároveň však také s obrovským smyslem pro humor a upřímným srdcem kamaráda. A dovolím si říct, že kamaráda všech, kdo pod taktovkou jeho vynikajícího orchestru kroužili po tanečních parketech nejen v Kutné Hoře, ale v bezpočtu měst doma, i v zahraničí. Mirek měl v tom nejupřímnějším slova smyslu rád lidi a přiznám se, že jsem mu až záviděl jeho schopnost okamžitě navázat kontakt s každým, pro koho hrál a zpíval.
Upřímně jsem mu záviděl - a dodnes nepochopím, jak dokázal už svým příchodem na pódium ovládnout zaplněné sály. Měl ojedinělý dar vytvořit v každém pocit, že nechává své báječné „kluky“ hrát právě pro něj. Dokázal každého na sále, či v hledišti oslovit jménem a vytvořit tak při svém vystoupení atmosféru téměř rodinnou.
Tady si dovolím jednu osobní vzpomínku. S mojí dnes již žel zesnulou manželkou jsme na plesy, kde hrál jeho orchestr, chodili nesmírně rádi. A tehdy ještě „pan Jiřišta“, kdykoliv nás zahlédl na tanečním parketu to s úsměvem a elegancí jemu vlastní před zaplněným tanečním parketem komentoval slovy: „Vidím, že mezi nás přišel hrabě Kochanowski. Dobrý večer.“ Zprvu jsme oba to oslovení nechápali, ale bylo nám příjemně. Teprve po mnoha letech mi Mirek to oslovení objasnil. Příjemný pocit z toho oslovení jen vzrostl. Pochopil jsem to a je mi líto, že tohoto důvěrného oslovení se již nedočkám.
A ještě jedna vzpomínka, teď již spíše obecného rázu. V oněch šedivých sedmdesátých až osmdesátých letech skvěle reprezentoval „své město“ – jak se upřímně vyznával ze vztahu ke Kutné Hoře, jako brilantní dirigent nejen Velkého tanečního orchestru tehdejšího ZV ROH SVA, ale také jako kapelník Hornické dechové hudby Kutná Hora. Tleskali mu v bezpočtu měst a obcí, ale také zemí tehdejšího tak zvaného „východního bloku“. A ani v těchto již zmíněných šedivých letech si nenechal příliš foukat do polévky od těch tehdejších stranických „veličin“. Byl vždycky svůj a zažil jsem situaci, kdy jistého stranického guru poslal těsně před vystoupením v kutnohorském Tylově divadle do onoho nereprodukovatelného místa, kam svým arogantním požadavkem ke změně programu ten stranický trpaslík prostě patřil. Provedl to s úsměvem a s elegancí jemu vlastní. Byl to chlap v tom nejlepším slova smyslu.
Posledních pět let jsem měl tu čest, a to označení myslím opravdu upřímně, podílet se na jeho hudebních večerech vždy v beznadějně vyprodaném hledišti Tylova divadla, které produkoval jeho kamarád Toník Novotný. Byla to nádherná spolupráce a atmosféra oněch večerů byla nezapomenutelná. Mirek při nich se skromností jemu vlastní potvrdil, že patří mezi kutnohorské legendy, jíž byl plným právem udělen titul Čestný občan města Kutné Hory. V tomto okamžiku nemohu víc, než mu za všechny jeho příznivce i za sebe poděkovat. A jen dodat, že tvrzení o nahraditelnosti každého z nás v tomto případě prostě neplatí. Bohužel. Mirku – díky!
Autorka: Diana Kovandová
Zdroj: Kutnohorský deník
Další neveselé čtení, tedy nekrology, najdete na webu Putování za uměním zde nebo na facebooku Arcusgallery